Hannoverský kůň
Hannoverský kůň
Silný,solidní a velmi výkonný jezdecký,kočárový a sportovní hannoverský kůň je jedním z nejoblíbenějších teplokrevníků moderního chovu.Ze své minulosti těžkého pracovního koně si uchoval svou spolehlivost a pevné nervy.
Kůň s historií
Historie a původ hannoverského koně se dají přesně vysledovat,něboť tonto kůň započal svou životní dráhu pod patronátem jednoho krále.
V královských službách
Bílí koně z oblasti kolem Hannoveru byli v 17.století velmi ceněni a zdobili erb kurfiřta Ernesta Augusta(1629-1698).Dovezl z Hannoveru koně pro svá kočárová spřežení,zbarvené jako isabely.Až do doby vlády Jiřího V.sloužili tito koně stále u královského dvora.
Hřebčín v Celle
V roce 1735 založil Jiří II.,král Velké Británie a vévoda z Brunšvicka-Lüneburg,hřebčinec v Celle s cílem vyšlechtit plemeno "pro blaho svých poddaných".Hřebčín choval mnoho holštínských koní ataké koně z Pruska, Dánska,Itálie a Španělska.Cílem chovu byl solidní teplokrevný kůň pro práci v zemědělství.
Lehčí typ
Křížením s teplokrevníky se hannoverský kůň stal lehkým jezdeckým a kočárovým koněm,zůstal však dostatečně silný pro zemědělské práce.Před napolenskými válkami měl hřebčín v Celle sto hřebců,v roce 1816 jich zbylo již jen třicet.Teprve křížením s plnokrevníky a meklenburskými koňmi došlo k opětovnému oživení chovu hannoverských koní.V polovině 19.soletí byl hannoverský kůň svižnější,rychlejší a příjemněji se na něm jezdilo,nehodil se ale už pro práce v zemědělství.Chovatelé se začali snažit vyšlechtit pro zemědělství opět těžší typ koně.
Sportovní kůň
Po druhé světové válce utrpěl chov koní v důsledku mechanizace zemědělství značný pokles.Z 539 chovnýchhřebců v roce 1948 jich v roce 1963 zbylo jen 149-nejvyšší čas přeorientovat se na chov sportovních koní!Za účelem vyšlechtění sportovního koně a koně pro volný čas křížili chovatelé plnokrevníky, trakény,plnokrevné araby a chovné východopruské hřebce.Těžký hannoverský kůň byl zušlechtěn,získal mnohem víc ohně a prostornější pohyby,aniž by tím utrpěla stabilita a síla původního typu.
Hannoverský kůň dnes
Velmi přísná německá pravidla chovu hannoverských koní zakazují rozšiřovat chov koňmi,kteří neodpovídají požadavkům plemenné knihy.Jednou za rok posuzuje komise hřebce a jejich potomky,kteří musejí absolvovat zkoišky ve všech oblastech.Podle výsledků se hřebci rozdělí do tří kategorií a ti,kteří nepoddali dostatečný výkon,se vyřazují s chovu.Tak vznikl jednotný typ soutěžního koně.
Zvláštní znaky
Dnes je hannoverský kůň na mezinárodních drezurních a skokových zkouškách počítá mezi ty nejlepší sportovní koně.Za svou dobrou pověst vděčí svému umírněnému tepmeramentu,pružným chodům a obdivuhodným skokanským schopnostem.
Vzhled:je nápadný svou atletiskou a pružnou chůzí,je velký a má dlouhý, vysoko posazený krk,šikmé plece,silný hrudník a vysoký kohoutek,středně dlouhá hlava s širokým čelem a klidným pohledemobráží jeho vyrovnanou povahu.Hřbet má středně dlouhý,zadní nohy jsou svalnaté,záď spíš vodorovná.Nohy jsou solidní s výraznými klouby a dobře stavěnými kopyty.
Výška v kohoutku:1,68 m
Barva:Jsou přípustné všechny barvy kromě strakoše.
Charakter:je dobromyslný a odvážný,je to jednoduchý kůň s lehkým krokem. Nemá ani životnost angloarabů ani šarm nervózních plnokrevníků,zato ale vyniká svou mírností a zárověň tvrdostí skutečného šampióna.