Jdi na obsah Jdi na menu
 


Malá veterinární příručka

16. 12. 2009

Nemocný kůň


Jste majitel koně či pracujete jako ošetřovatel? Jezdíte na koni nebo dokonce trénujete? Nebo jste se nedávno dostali ke koním a rádi byste se o těchto zvířatech dozvěděli co nejvíce? Pak vás mohu ujistit, že základní znalosti jejich zdravotní problematiky by měly patřit k vaší povinné vědomostní výbavě. Právě následující seriál by vás měl seznámit s tím, jak poznat, že kůň je nemocný, jak rychle a orientačně zjistit, zda jeho organismus pracuje správně, jak se zachovat v případě nemoci či úrazu a jak provést laickou první pomoc, jak po telefonu komunikovat s veterinářem a které informace mu poskytnout, aby se usnadnilo jeho rozhodování.
Rozhodně však následující texty nepovažujte za návod, jak svého koně léčit, vždy je třeba k problému zavolat veterináře! Tento seriál pouze rozšíří vaše obzory, možná vám i vysvětlí, že zjistit, co koni skutečně je, nemusí být ani pro studovaného odborníka jednoduchým úkolem. Na druhé straně – poučený laik je často vynikajícím pomocníkem veterináře a může svému koni v kritických situacích dokonce i zachránit život. Jen je třeba vědět, kdy a jak.
Než se začneme bavit o tom, jak koně vyšetřit či jak komunikovat s veterinářem, bylo by dobré zmínit se, jak vlastně poznáme, že kůň není zdráv.

Obrazek


• obr. 1: Kůň ležící zdánlivě bez života na boku – je zdráv nebo mu něco je? Je třeba vědět, jak se během dnes normálně chová váš kůň, abyste dokázali poznat první příznaky nemoci či nepohodlí.

Co je to zdraví a co nemoc
Pojem „zdraví“ a „nemoc“ lze definovat různě. Pro naše účely bude „zdravý“ kůň takový, který je ve fyzické a psychické pohodě, všechny jeho tělesné funkce pracují normálně a vnitřní ani vnější prostředí je nijak abnormálně nenarušuje. Naopak „nemocný“ kůň bude mít některou z tělesných funkcí poškozenou či pracující mimo rozsah normálu, došlo u něho k poruše vzájemných regulací jednotlivých funkcí, popřípadě došlo v jeho těle už k některým morfologickým změnám. Nebo jeho životní prostředí má natolik nepříznivé působení, že vyvolává abnormální změny fyzické a psychické činnosti jeho organismu. Za „nemocného“ tak lze považovat i koně, který se „necítí dobře“, protože životní prostřední nesplňuje požadavky jeho organismu na hladké a správné „fungování“. Pro ono „nepohodlí“ existuje ještě jeden pojem: distres.

 

Obrazek


• obr. 2: Akrobatické polohy koní při močení (zde valach) jsou u koní normální.

Pokud budeme mluvit velmi obecně, pak lze zdravého koně charakterizovat takto:
– přiměřeně reaguje na prostředí – na teplo, chlad (zdravá termoregulace), světlo (např. při normálním osvětlení nepřivírá oči), hluk (otočí se za zvukem, napřímí uši, zavětří apod.),
– má normální držení těla v klidu a při pohybu,
– v noci, mnohdy i po obědě si lehá, může ležet na „břiše“ ale i na boku s vyvrácenou hlavou a nataženými končetinami (to, kdy a na jak dlouho si lehne, závisí na individualitě koně i na jeho pocitu pohodlí či bezpečí, obr. 1),
– při vstávání se nejdříve zapře předními končetinami, potom se odráží zadními,
– jeho srst je rovnoměrně lesklá a přiléhavá (pokud není v zimní srsti nebo nemá pastevní odchov),
– sliznice jsou světle růžové, hladké a vlhké, oko jasné, živé, bez zákalu nebo výtoku, nemá ani výtok z nosu nebo jiných tělních otvorů,
– kůň si zachovává svoji výkonnost,
– má chuť žrát i pít (denně vypije podle počasí a práce 5–12 l vody na 100 kg tělesné hmotnosti), nehubne, normálně močí i kálí (obr. 2) (15–23 kg trusu za den, kálí 5–12 krát za den, 3–10 l moči za den, močí 5–7 krát denně),
– jeho dechová frekvence, puls i teplota jsou normální,
– hřebec má zájem o klisny (hodně záleží na výchově!), klisna má v sezóně pravidelnou říji.
Jak je vidět, příznaky zdraví jsou často dost individuální. To, co je pro jednoho koně projevem dobré pohody a pevného zdraví, může u jiného indikovat nějaký patologický proces v těle či reakci na nepřiměřeně působící vnější prostředí. Je třeba si také uvědomit, že každý kůň podle svého charakteru, genetických předpokladů, stupně trénovanosti i dosavadního způsobu života a životních zkušeností bude reagovat na různé patologické vlivy rozdílně. Přesný návod, jak poznat zdravého koně proto neexistuje. Lze dát jedinou obecnou radu: sledujte svého koně denně za různých situací, abyste se naučili znát jeho obvyklé životní projevy. Pokud pak dojde k nějaké změně, zbystřete, rozeberte si všechny možnosti, proč k této změně mohlo dojít a udělejte „podrobnější prohlídku“ koně.

 

Obrazek


• obr. 3: Na vždy rovných a suchých nohách koně se najednou objeví „bulka“. Jistý příznak toho, že něco není v pořádku.

Pokud už „máme v oku“ vzhled a chování svého koně, projevy případného onemocnění či distresu pak můžeme shrnout do těchto bodů:
1. změněné chování
– zpočátku si můžeme všimnout snížené výkonnosti, což však často člověk přehlédne,
– je apatičtější než obvykle, stojí se svěšenou hlavou, má roztažené uši a nereaguje na podněty (zavolání), při ježdění se mu „nechce“,
– nebo může být naopak neklidnější, nervóznější, chodí po boxe dokola, pod sedlem začíná „zlobit“,
– více než obvykle si lehá, nebo si lehá a hned vstává, kope, hrabe,
2. změněný vzhled
– může mít výtok z očí, nosu, tlamy, či jiných tělesných otvorů, bývá u něj například zarudlá spojivka,
– na těle koně můžeme vidět otoky, rány, boule, lysá místa či jenom neupravenou a zježenou srst (obr. 3),
– neobvyklé pocení či mastná nebo suchá srst, šupiny, vnější parazité,
– také opožděné línání může být příznakem nějakého onemocnění,
– může dojít k celkové změně kondice, kdy kůň hubne, někdy je viditelný úbytek svalů, propadá se mu hřbet, roste břicho, vylézají žebra, páteř a kyčelní hrboly (obr. 4),
– kůň kašle, špatně se mu dýchá, chrčí či vydává různé pískavé zvuky,
3. nefyziologické postoje a změněný pohyb
– příznakem různých onemocnění jsou i tzv. nefyziologické postoje, kdy si kůň ulevuje na některou končetinu nebo ji má nepřirozeně vytočenou, stojí zakročený nebo stále leží, má končetiny ztuhlé a napnuté (obr. 5), má hlavu neustále nakloněnou na jednu stranu apod.
– také můžeme pozorovat změny v pohybu, jako je například kulhání, ztrnulé chody, celková slabost, ochrnutí některé končetiny nebo jen některých svalů,
4. změna příjmu potravy a tekutin a jejich vylučování
– snížený či zvýšený zájem o žrádlo a pití či problémy při žraní a nebo pití, průjem či zácpu, problémy s močením, změněná barva, konzistence, množství moči / trusu, příměsi krve apod.

 

Obrazek


• obr. 4: Propadlý hřbet, vylezlé kyčelní hrboly i žebra, senné břicho – kůň i při řádném krmení vypadá hubeně. V tomto případě je příčinou dlouhodobý a těžko léčitelný problém se špatnými zuby.

Laická prohlídka koně
Pokud u koně sledujete nějaký z výše uvedených příznaků „nemoci“, můžete s trochou cviku provést s pomocí vlastních smyslů a několika „nástrojů“ jednoduchou, orientační, avšak velmi cennou prohlídku základních životních funkcí svého koně.
K čemu je?
– můžete se ujistit, zda skutečně dochází k nějakým patologickým změnám v organismu koně nebo zda kůň není v distresu (horko, špatný vzduch, nesprávný trénink apod.),
– pokud byste telefonovali veterináři a žádali ho o radu, na základě vámi provedeného vyšetření mu poskytnete potřebné informace o závažnosti situace, o dalších opatřeních a o možné léčbě či prevenci,
– pokud došlo k úrazu, můžete se na základě tohoto vyšetření rozhodnout, zda máte dost času provést laickou první pomoc nebo rovnou a ihned zavoláte odborníka (např. zda je kůň v život ohrožujícím stavu nebo se lze pokusit o řešení situace svépomoci),
– pokud máte koně nemocného nebo v léčení, můžete průběžně monitorovat jeho stav (zda se zhoršuje či zlepšuje, zda je kritický nebo naopak se kůň z krize dostal),
– pokud budete toto vyšetření používat během tréninku, pomůže vám průběžně hodnotit schopnost koně přizpůsobit se zátěži, změně prostředí apod., patří k metodám zjišťování trénovanosti a ukáže časné problémy spojené s přetrénováním.

 

Obrazek


• obr. 5: Odlehčené špičky předních kopyt, váha přenesená na zadní nohy. Tento postoj se dá považovat za klasický příznak schvácení, ale není tomu tak vždy. Někdy stačí nadměrné vystrouhání nebo otlaky předních kopyt.

Nepotřebujete nic víc, než vlastní oči, uši, ruce, fonendoskop a teploměr, popřípadě baterku pro lepší osvětlení některý hůře přístupných míst.
Co budete sledovat?
– trias (dech, tep, teplota),
– tělní otvory,
– sliznice,
– srst a kůži,
– mízní uzliny,
– střevní peristaltiku,
– stav hydratace (CRT, kožní elasticitu),
– pohybový aparát v klidu i pohybu.

 

Vyšetření dechu

Pokud se vám zdá, že s vaším koněm není něco v pořádku nebo chcete například po úraze zjistit, zda na tom není celkově špatně, provedete několik jednoduchých rutinních vyšetření. Budete vlastně dělat to, co by udělal i veterinář. A začnete triasem, to je souhrnný název pro vyšetření dechu, tepu a tělesné teploty.


Nejdříve pár rad pro upřesnění
Pro účely zjištění základních životních funkcí budeme koně vyšetřovat tehdy, když stojí co nejvíce v klidu – budeme zjišťovat takzvané klidové hodnoty. Při a po fyzické aktivitě, při nějakém rozrušení, ve spánku či v různých jiných fyziologických situacích se tyto hodnoty odpovídajícím způsobem změní, budou sice stále fyziologické (tedy pro danou situaci „zdravé“), ale ne klidové a mohly by zkreslit situaci. Proto je potřeba především pro měření dechu a tepu, částečně i teploty dodržovat stále stejný postup a koně měřit pokud možno v klidu.
Není snadné vždy s jistotou říci, že naměřená hodnota je ještě fyziologická nebo už patologická, již stokrát jsme slyšeli, že každý kůň je individualita – a to platí i zde. Existují určitá fyziologická rozmezí, tedy rozsah hodnot s dolní a horní hranicí, uvnitř kterých by naměřená hodnota měla ležet. Většina „zdravých“ jedinců opravdu leží v tomto rozmezí. Každé takové rozmezí však musí být blíže specifikováno, aby bylo co nepřesnější. Proto nestačí říct, že „dechová frekvence koně je od 8 do 16 dechů / min“, podle takového výroku nebudeme vědět, jestli je myšlen kůň v klidu, jak je starý, jak je velký … A to, co je pro jednoho jedince známkou naprostého zdraví (např. 60 dechů za minutu u novorozeného hříběte) může být pro jiného katastrofou (dospělý kůň je tom velice špatně při dechové frekvenci i 25 dechů / min). Příroda je mocná a rozmanitá, takže se snadno může stát, že u jednoho koně naměříme jistou hodnotu „ve fyziologickém rozmezí“ a přitom již bude nemocen, u druhého bude hodnota vyšší či nižší, ale bude zdráv. Takových případů je málo, ale je třeba s nimi počítat.

 

Obrazek


• obr. 1: Přibližné umístění plic u koně.

Ale co když právě tento kůň je jeden z menšiny, která má normální hodnoty mimo dané rozmezí? Na to je jedna dobrá rada: dejte si tu práci a udělejte si přehled fyziologických hodnot svých koní. U každého koně – pozor! Zdravého! – naměřte několikrát (různé dny, různá denní doba, roční období) jeho hodnoty v klidu, při zátěži, po ní apod. a zapište vše do sešitu. Sami uvidíte, že se tyto hodnoty budou pohybovat v určitém rozmezí (právě v závislosti na době, ročním období, stavu nakrmení apod.), ale nikdy, pokud bude kůň zdravý, nebude žádná hodnota výrazně jiná (pokud jste při měření neudělali chybu). Máte-li takto „zmapovaného“ svého koně, nebude pro vás problém posoudit naměřenou hodnotu ve chvíli, když se kůň „chová nezdravě“.

Trias

1. Vyšetření dechu
To, jak kůň dýchá, mluví o momentálním stavu dýchacího aparátu. Jenže ten je ovlivněn mnoha dalšími faktory. Jeho úkolem je přinášet ze vzduchu do krve kyslík, potřebný pro veškeré životní funkce, a odvádět z krve do vzduchu oxid uhličitý. Jakékoli zvýšené nebo změněné požadavky na přísun kyslíku, ať už fyziologické nebo patologické, proto způsobí změny dýchání, které můžeme na koni pozorovat.

Pro nás bude v rámci základního vyšetření nejdůležitější dechová frekvence a případné ztížené dýchání (o němž si řekneme v dalších dílech seriálu).

Dechová frekvence
Dechová frekvence velice rychle reaguje na jakékoli vzrušení koně – ihned stoupne. Proto bychom ji měli měřit, aniž bychom se ke koni přiblížili nebo ho dotkli. To jde velice snadno.
a) Stačí totiž, když sledujeme pohyb slabiny. Při nádechu jde slabina koně dolů a dozadu, při výdechu se vrací zpět – tedy nahoru a dopředu. Jeden dech je v tomto případě jeden nádech (nebo výdech). Nikdy nepočítejte nádechy i výdechy dohromady, dostali byste dvojnásobnou hodnotu! (Tedy 1 nádech + 1 výdech = 1 dech). Přijdeme tedy na určitou vzdálenost ke koni a necháme ho, aby se uklidnil a radši si nás ani nevšímal. Na hodinkách si stopneme nejlépe jednu minutu, protože dechová frekvence se měří jako počet dechů za minutu. Čím déle sledujeme, tím je měření přesnější, protože kůň může dýchat chvilku rychleji a chvilku pomaleji. Pokud ale celou minutu nepostojí, stačí měřit například 20 vteřin (počet dechů pak vynásobíme 3×, abychom dostali minutovou frekvenci) nebo 15 vteřin (násobíme 4×). Kratší dobu nemá cenu měřit, protože vypočtené výsledky budou velmi zkreslené. Pokud koník ani tak nepostojí (žere seno, chodí po boxe apod.), musí ho pomocník podržet. Opět počkejte, až se kůň uklidní a přestane zkoumat pomocníka nebo vás, a měřte.
b) Dechovou frekvenci můžete změřit i tak, že budete sledovat pohyb nozder. Ty se při nádechu trochu roztáhnou, ale v klidu to nemusí být moc patrné.
c) Také je možné přiložit na několikacentimetrovou vzdálenost od nozder hřbet ruky. Ucítíte tak proud vydechovaného vzduchu a budete počítat výdechy. Při tomto způsobu však již mohou být někteří koně rozrušení a výsledky nebudou věruhodné.
d) Spolehlivou metodou je poslouchání proudění vzduchu fonendoskopem v místě přechodu hrtanu v průdušnici. Opět je třeba si uvědomit, že uslyšíme nádech i výdech, takže je přitom třeba sledovat i pohyb slabiny a počítat buď jen nádechy nebo výdechy.

V klidu je normální, že je výdech delší než nádech (doba trvání výdech : nádech asi 1,8 : 1), po výdechu je chvilku pauza a poté zase následuje nádech.
Pokud chcete změřit dechovou frekvenci při práci nebo po práci, budete postupovat stejně. Dechová frekvence se zrychlí, délka nádechu i výdechu jsou téměř stejné a pauza po výdechu vymizí. Po náročnější práci může být výdech rozdvojený (kůň vydechne a potom ještě vytlačí zbývající vzduch), protože kůň vdechl velké množství vzduchu.

Kvalita dýchání
Sledujete-li dýchání koně, je dobré si kromě dechové frekvence všimnout i kvality dýchání, čili hloubky, typu a snadnosti dýchání:
– koni se při dýchání v klidu pohybuje téměř stejnou měrou hrudník i břicho,
– nádech i výdech jsou hladké, v klidu tiché, při a po práci může být při výdechu slyšet proudit vzduch nozdrami, ale nic více,
– pokud kůň při nádechu široce otevírá nozdry, snaží se dýchat tlamou, stojí s hlavou nataženou dopředu a dolů a lapá po dechu, vtahuje do sebe řiť („dýchá řití“) nebo při výdechu lze vidět, jak mu pracují mezižeberní svaly, za posledním žebrem se dělá rýha („dýchavičná stružka“) nebo do výdechu zapojuje břišní svaly, je postižen dýchavičností (dušnost, dyspnoe), jejíž příčiny mohou být různé.

 

Obrazek


• Různé způsoby zjišťování dechové frekvence, vysvětlení v textu.

Změny dechová frekvence
Činnost dýchacího systému může být ovlivněná vnitřními i vnějšími faktory. K těm patří vše, co způsobí, že svaly či jiné tělesné orgány potřebují více kyslíku, nebo vše, co způsobí, že ve vzduchu je méně kyslíku nebo více nežádoucích látek, dále vše, co zmenšuje objem plic, co omezuje jejich roztažitelnost, co zhoršuje proudění vzduchu dýchacími cestami do plic apod.

Klidové fyziologické hod

Dospělý velký kůň v klidu

8–16 dechů / minutu

Hříbata po narození 12 hodin
po narození v klidu
v prvních dnech života
v klidu

50–75 dechů / minutu
okolo 34 dechů / minutu
20–40 dechů / minutu

 

Dechová frekvence při fyzické zátěži různé intenzity

 ,

klid

krok

klus cvaláků – klusáků

cval

 

Rychlost (m / min)

-

80–22

180–800

450–11

 

Dechová frekvence (dechů / minutu)

8–16

60–90

80–130

110–140

 


Kdy dochází ke zvýšení dechové frekvence (ať už v rámci fyziologického rozmezí nebo nad jeho horní hranici):
– rozrušení, strach, vzrušení, nevhodná pozice hlavy
– fyzická práce (i obejití boxu dokola může tuto hodnotu ovlivnit)
– naplněné břicho (po nažrání, březost, patologické stavy – plynatost, zácpa)
– bolest (kdekoli na těle)
– horečka
– zvýšená teplota vzduchu, přehřátí
– onemocnění dýchacího systému, srdce, cév, trávicího systému, krve (chudokrevnost)
– dušnost jakékoliv příčiny
– nedostatek kyslíku ve vzduchu (vydýchaný vzduch, vyšší nadmořská výška apod.)
– jinak nekvalitní vzduch (nadbytek oxidu uhličitého nebo přítomnost jiných plynů či pevných nebo kapalných částic)
– menší plemena koní, mladí koně, malí koně (menší plíce) a staří koně (plíce často už zčásti nefunkční).
Zvýšená dechová frekvence jde často ruku v ruce s povrchním nebo ztíženým dýcháním.

Ke snížení dechové frekvence dochází nejčastěji:
– ve spánku, při odpočívání
– při některých poruchách mozku nebo poruchách látkové přeměny, při bezvědomí
– trénovaní koně mohou mít v klidu normálně nižší hodnoty dechové frekvence

Pokud kůň výrazněji dýchá břichem, pravděpodobně se jedná o bolestivý problém v hrudníku, pokud výrazněji dýchá hrudníkem, má přeplněné nebo bolestivé břicho (březost, zácpa, překrmení apod.).

 

Vyšetření tepu a tělesné teploty

Minule jsme se zmínila o prvním parametru triasu – o vyšetření dechu. Dnes si řekneme o dalších dvou, řekla bych pro zjištění momentálního stavu koně důležitějších parametrů: tepu a tělesné teplotě.

Co sledujeme:
– tepovou frekvenci (počet tepů za minutu),
– pravidelnost tepu.

Co ještě může udělat veterinář:
– důkladně poslechnout srdce na případné šelesty,
– proklepáním hrudníku zjistí umístění i velikost srdce, popřípadě konzistenci jeho okolí,
– zjistit kvalitu pulsu (měkkost, výšku, nástup),
– zjistit náplň důležitých cév,
– vyšetřením sliznic (viz dále) zjistí další údaje o činnosti oběhové soustavy,
– na EKG zjistí případné nepravidelnosti srdeční činnosti,
– ultrazvukem či Dopplerovým přístrojem zjistí plnění srdce, srdeční činnost, může změřit jednotlivé oddíly srdce, zkontroluje chlopně i hlavní srdeční cévy a jejich náplň a průtok,
– vyšetřením krve zjistí, zda se přenáší dostatek kyslíku, zda je dostatek krvinek a hemoglobinu, zda nedošlo k poškození srdečního svalu apod.

 

Obrazek


• obr. 1: Různé způsoby zjišťování tepu, vysvětlení

2. Vyšetření tepu
Vyšetření tepu (neboli pulsu či srdeční frekvenci) je součástí poměrně rozsáhlého vyšetření kardiovaskulárního (oběhového = = srdečního a cévního) systému, který přebírá kyslík z plic, krví ho roznáší po těle a dodává z krve do jednotlivých tkání, opačnou cestou vylučuje oxid uhličitý. Tento systém velmi citlivě reaguje na jakékoli fyzické a psychické zatížení organismu, a díky tomu je spolehlivým ukazatelem, že se v těle děje něco patologického.

 

Obrazek


• obr. 2: Hmatání tepu na lícní tepně.

Tepová frekvence
(= srdeční frekvence, puls)
Protože tepová frekvence citlivě reaguje na rozrušení koně, měli bychom se chovat klidně a než začneme měřit, počkáme, až si kůň zvykne, že se s ním manipuluje, a uklidní se.
Existuje několik běžných metod měření tepové frekvence:
a) Měření pulsu na lícní tepně (arteria transversa faciei). Nezáleží, na které straně puls měříte, rozhodněte se podle toho, co je vám pohodlnější. Tepnu nahmatáte na dolní hraně dolní čelisti, zhruba v přední části masité části – tváře (obr. 2). Nejlépe ji najdete tak, že prsty za velice mírného tlaku přejedete po spodní hraně této části čelisti zepředu dozadu a zpět, na jednom místě ucítíte, jak vám pod prsty přeskočil „tužší provázek“ – to je ona tepna, doprovázená žílou. K ní nyní přiložíte bříška (ne špičky!) aspoň dvou, nejlépe tří prstů (ukazovák, prostředník, prsteník). Čím větší plochou totiž budete tepnu hmatat, tím citlivěji puls ucítíte. Přitlačte na tepnu pouze tolik, abyste v prstech cítili její pulsaci – není třeba tlačit moc. Zkoušejte si to na různých koních, abyste si získali potřebný cit. Jakmile jste nahmatali puls, změřte si nejméně 15 vteřin, nejlépe celou minutu, a počítejte, kolikrát vám to „cvrnklo“ do prstů.
b) Někteří koně však neradi takto spolupracují, stačí, aby si přežvýkli a vy můžete měřit znovu. Proto existují jiné metody, například přímo hmatání srdečních úderů. Když přiložíte celou dlaň na hrudník koně za levý loket a nebudete příliš tlačit, ucítíte, jak pod žebry tluče srdce. Srdeční hrot naráží do stěny hrudníku a vy to můžete počítat. Opět počítáte, kolik úderů srdečního hrotu „do ruky“ ucítíte za jednu minutu. Tato metoda je vhodnější především u koní rozrušených nebo po zátěži.
c) Puls lze nahmatat i na prstní tepně, která se nachází na přechodu zadní a střední třetiny holeně těsně nad spěnkovým kloubem nebo v zadní třetině po obou stranách spěnky (obr. 3). Stejně tak můžete hmatat puls na ocasní tepně. Tu najdete na spodní straně ocasu (v místě, kde je ta jemná holá kůže). Uprostřed spodní strany je prohlubeň, tepny jsou po okrajích vpravo a vlevo od ní pod ocasním svalem. Toto hmatání vyžaduje více cviku. Ani jedno místo však není vhodné pro přesné měření tepu.
d) A pokud nelze nahmatat puls, je třeba sehnat fonendoskop a poslechnout si srdíčko. Při poslechu srdce uslyšíte dva údery (bú – tut). Jeden je systola (srdce vytlačí krev), druhý diastola (srdce krev natáhne). Oba dva tvoří jeden srdeční cyklus. Vy tedy budete počítat tyto dva údery jako jeden. Postavíte se na levou stranu koně, nasadíte si fonendoskop (poklepem na komůrku zkuste, zda slyšíte!) a posloucháte na levé straně hrudníku za loktem koně (obr. 4 ukazuje, kde se zhruba nachází srdce koně). Nebojte se dát si tu práci a najděte místo, kde srdíčko uslyšíte nejlépe. Koník si aspoň zvykne na tuto manipulaci a uklidní se. Jakmile uslyšíte údery, chvilku počkejte na uklidnění koně, je-li třeba, potom můžete počítat - opět nejlépe celou minutu nebo aspoň 30 či 20 sekund (a vynásobit 2 nebo 3).

 

Obrazek


• obr. 3: Dvě místa hmatání prstní tepny z vnitřní strany hrudní končetiny.

Změny tepové frekvence
Tepová frekvence poukazuje na stav srdce a cévní soustavy koně, ale (společně s dechovou frekvencí) i na míru zásobení těla kyslíkem. Je také ovlivněna mnoha vnitřními a vnějšími faktory, například zdravotním stavem nejen srdce a cév, ale i dýchacího, trávicího (koliky!), nervového systému, látkové přeměny, a stejně jako u dechové frekvence i ji ovlivňuje teplota a složení vzduchu i psychický stav koně. Velmi důležitou informaci nám podává v oblasti tréninku a výkonnosti koně. Změny v tepové frekvenci jsou především velice důležitým indikátorem pro posouzení závažnosti a hodnocení průběhu kolik.

Ke zvýšení tepové frekvence dochází při:
– strachu, psychickém vzrušení,
– a po fyzické práci,
– naplnění břicha,
– kolikách (křečová – většinou do 60 pulsů / min, plynatost 50–90, zácpa – většinou do 60, zauzlení střev – na počátku 50–90, později stoupne na 70–120, přidružený zánět střeva nebo pobřišnice – 40–100, apod.),
– bolesti (sem patří například i bolest kopyt při schvácení nebo bolest zad a zádě při černém močení nebo jeho mírnější formě!),
– horečce nebo jiném zvýšení teploty těla, ale i vzduchu, při přehřátí,
– některých onemocněních dýchacího systému, srdce, cév, trávicího systému, krve (chudokrevnost),
– některých otravách
– nedostatku kyslíku ve vzduchu,
– jinak nekvalitním vzduchu,
– špatné kondici koně, příliš náročné práci vzhledem k momentální kondici koně,
– menší plemena koní, mladí koně a malí koně mají normálně neustále vyšší hodnoty tepové frekvence.

 

Obrazek


• obr. 4: Přibližná poloha srdce koně z levé strany.

Ke snížení tepové frekvence dochází především:
– ve spánku, při odpočívání,
– při některých poruchách mozku nebo poruchách látkové přeměny, při bezvědomí
– žloutenka,
– některé otravy,
– srdeční poruchy (tzv. bloky),
– trénovaní koně v klidu mívají často normálně nižší hodnoty tepové frekvence, protože mají větší srdce (přizpůsobení se zátěži).

3. Vyšetření tělesné teploty
U koní měříme tělesnou teplotu nejčastěji v řitním otvoru (rektu, odtud odborně rektální teplota). Přitom přistoupíme k zádi koně z boku, nadzvedneme ocas, trochu ho stočíme na stranu, aby nepřekážel, a do řitního otvoru vsuneme konec teploměru. Doporučuje se tento konec natřít vazelínou, olejem či krémem, často však stačí ho namočit do měkčího „koblížku“ na zemi nebo ho zvlhčit slinami. Navlhčený teploměr se snáze zavede do rekta. Nikdy ho však nepokrývejte velkou vrstvou, aby to neovlivnilo naměřenou hodnotu.
Doporučuji používat digitální teploměry pro lidi, mají tenký konec, jsou citlivé, rychlé a zapípají, jakmile přestane teplota stoupat.
Pokud používáte klasický rtuťový teploměr, nezapomeňte ho před zavedením do rekta sklepat. Nikdy nenechávejte teploměr zastrčený v rektu a nepouštějte ho! Kůň ho může do sebe vtáhnout, kdyby se v jeho střevě zlomil, zle a možná nevyléčitelně ho poraní! Teploměr proto během celého měření držte. Máte-li digitální teploměr, vytáhněte ho po zapípání, rtuťovým teploměrem se měří tak dlouho, dokud nepřestane rtuť stoupat (asi 3 minuty). Odečtěte naměřenou hodnotu. Teploměr potom vždy řádně očistěte, než ho uložíte do pouzdra!

Tab. 1: Fyziologická rozmezí dechové a tepové frekvence a tělesné teploty koní.

Dechová frekvence

Dospělý velký kůň v klidu

8–16 dechů / minutu

Hříbata po narození 12 hodin po narození v klidu v prvních dnech života v klidu

50–75 dechů / minutu
okolo 34 dechů / minutu
20–40 dechů / minutu

Tepová frekvence

Dospělý kůň v klidu

28–40 tepů / minutu

Hříbata při narození při prvních pokusech vstát během prvních dnů (podle aktivity)

40–80 tepů / minutu
130–150 tepů / minutu
70–100 tepů / minutu

Tělesná teplota

Hříbata

38,5–39,3 °C

Mladí koně (do 5 let)

37,5–38,5 °C

Koně nad 5 let

37–38 °C


Změny tělesné teploty
Tělesná teplota poukazuje na stav a aktivitu látkové přeměny (metabolismu) těla. Protože při metabolismu se vždy vyrábí teplo, čím je metabolismus aktivnější, tím je teplota těla vyšší. Metabolismus je přirozeně aktivnější při práci, v teple, patologicky potom při různých onemocněních.
„Zvýšená teplota“ – ať je sebevíc vysoká, ještě nemusí být „horečkou“! Horečka se totiž kromě zvýšené tělesné teploty vyznačuje i jinými příznaky (například malátnost, pocení, zježení srsti, zarudnutí sliznic, zrychlené dýchání, zpomalená činnost střev, suchý, tuhý trus, třes, nechutenství).
Nejlepší by bylo, kdyby ošetřovatel každý den ve stejnou dobu přeměřil koním teplotu. Tím totiž může zjistit počínající virové infekce (hlavně dýchacího systému, tedy například chřipku). Ty se mnohdy projeví jen mírným zvýšením teploty těla a pokud to nezaznamenáme, kůň může toto onemocnění „přechodit“. Správně by měl takto nemocný kůň být v klidu, po chřipce by až 1 měsíc neměl plně trénovat, aby nedošlo k trvalému poškození jeho dýchacího systému a tak ke snížení výkonnosti, ke vzniku COPD (dušnosti) nebo dokonce by se z „nevinné“ chřipky mohl vyvinout těžký bakteriální zápal plic!

K pouhému zvýšení teploty dochází při:
– tělesné námaze (o 0,1–3 °C),
– nervovém vzrušení,
– za horkých dnů (až o 1 °C),
– po příjmu krmiva (až o 1 °C,)
– zánětech konečníku nebo zadržení trusu.
Horečka se objevuje při:
– infekčních nemocích (virové infekce vyvolají zvýšení teploty asi jen o 0,5 °C, při bakteriálních infekcích může teplota vystoupit i na 40–41 °C),
– při rozpadu tkání v těle (rozsáhlé rány, pohmožděniny, černé močení),
– při rozsáhlejších zánětech,
– při některých otravách,
– při některých poruchách nervového systému (poruchy termoregulačního centra).

Ke snížení teploty dochází:
– napití většího množství studené vody (snížení až o 1 °C),
– za silných mrazů,
– při dlouhodobém vyčerpání,
– při poruchách srdce, cév,
– při celkové slabosti (špatná výživa apod.),
– při některých otravách nebo poruchách nervového systému.

Tab. 2: Orientační hodnoty dechové a tepové frekvence při různých druzích zátěže koní (podle Hanák, J.: Základy diagnostiky u koní z aspektu veterinární medicíny).

Hodnota

klid

krok

klus
cvaláků – klusáků

cval

Rychlost

-

80–220

180–800

450–1100

Tepová frekvence (tepů / minutu)

30-40

60–90

90-250

110-250

Dechová frekvence (dechů / minutu)

8–16

60–90

80–130

110–140


Závěrem
Jak je vidět, příčin změny klidových hodnot triasu je mnoho, a je proto na odborníkovi, aby zvolil nejvhodnější způsob, jak vypátrat vlastní problém. Takže – sežeňte hodinky, fonendoskop a teploměr, utíkejte do stáje a nacvičujte, měřte, zapisujte. Pokud všichni, kdo mají co do činění s koňmi, budou schopni tři základní hodnoty triasu změřit a základním způsobem je vyhodnotit, ulehčí veterinářům práci a určitě i svým koním život.

 

Vyšetření kůže a srsti

Co sledujeme:
– pigmentaci,
– různé eflorescence (to jsou boule, pupínky, poranění, mozoly, strupy, odřeniny, puchýře apod.),
– tloušťku kůže,
– teplotu kůže na různých částech těla,
– elasticitu,
– svědění,
– přítomnost parazitů či lupů,
– kvalitu srsti (hladkost, lesk, rovnoměrnost, odstávání …)
– lysá místa či polámanou srst,
– změny zabarvení chlupů.
– pocení,
– zvýšenou mastnotu nebo naopak suchost kůže a srsti,
– bolestivá místa.

Co ještě může udělat veterinář:
– seškrab změněných částí kůže a jeho další vyšetření,
– vyšetření vytržených chlupů,
– biopsii (odebrání kousku kůže),
– mikrobiologické stěry,
– osvícení kůže UV lampou (průkaz některých plísní),
– vyšetření ultrazvukem (různá zbytnění apod.).

Vyšetření kůže nejsnáze provedeme při čištění. Během toho si prohlížíme celého koně. Nezapomeneme projít celé jeho tělo dlaní, tak můžeme zjistit různé „pupínky“ ukryté v srsti, ale také zesílení či otoky kůže, můžeme tak orientačně zjistit příliš teplá nebo studená místa. Nezapomeňte vyšetřit i uši, místo pod bradou, břicho, vnitřní plochy stehen, holeně, krajinu okolo řitního otvoru, kořen i spodní část ocasu. Nelze vynechat ani vyšetření končetin a kopyt, ale o tom si řekneme v některém z příštích dílů.

Jak má a nemá vypadat kůže a srst

 

Obrazek


• obr. 1: Zimní srst sice není hladká, lesklá a přiléhavá, ale musí být rovnoměrná, hustá a ne příliš dlouhá.

Normálně je srst hladká, lesklá a přiléhavá (kromě zimní srsti koní chovaných venku, obr.1), rovnoměrná, na některých místech je hustější (krk, záď), jinde řídká (slabiny, hlava), na spodině kořene ocasu chybí. Pokud kůň žije na pastvině, rozhodně bude jeho srst špinavější, mastnější a „rozcuchaná“, musí ale i tak být rovnoměrná (kromě přelínávání hříbat).

 

Obrazek


• obr. 2: Bílé skvrny na kohoutku jsou důkazem toho, že kdysi koně v těchto místech tlačilo sedlo.

Změny zabarvení srsti (bílá srst)- kromě vrozených odznaků - poukazují na různé otlaky, dřívější poranění, ale bílá srst může růst i v místech výžehu dusíkem. Bývá to provázeno i depigmentací kůže (obr.2).
K vypadávání srsti dochází přirozeně během línání, ale je to i příznak různých kožních onemocnění (plíseň, parazité, ekzémy a jiné.). Srst neroste v místech jizev. Vypadávání a špatný růst srsti provází také některé otravy, metabolické, hormonální nebo nervové poruchy, svědění.

 

Obrazek


• obr. 3: Kůň s Cushingovou nemocí mívá celoročně kudrnatou srst.

Dlouhá, kudrnatá srst je jedním z příznaků hormonálního onemocnění starších koní- Cushingova syndromu (obr.3).
Lámání srsti mluví o nekvalitní výživě, ale i o tom, že sedlo či uzdečka nejsou pro daného koně vhodné a odírají ho (stejně tak je vidět, především na zimní srsti, okopávání koně holeněmi jezdce).
Srst příliš mastná nebo naopak suchá, matná a lámavá se vyskytuje u různých poruch ve tvorbě mazu.
Nadměrné pocení se dostavuje v horkých dnech, po náročné práci, ale i při horečce, stresu koně, šoku, bolesti, otravách aj.
Při horečce, strachu, chladu či zlosti se srst napřimuje („ježí“ se).

 

Obrazek


• Obr. 4: Růžová skvrnka v koutku oka je dočasná depigmentace následkem lokální alergické reakce, pravděpodobně na alergeny obsažené v slzách.

Pokud dojde ke změně barvy kůže (s nebo beze změny barvy srsti), může se kromě otlaků, výžehů apod. jednat i o poruchy tvorby a ukládání pigmentů (obr.4).
Při prohlídce kůže je třeba věnovat pozornost především přítomnosti různých eflorescencí, červené skvrnky mohou vzniknout poraněním nebo porušením krevní cévy, větší plochy zčervenají například při zánětu kůže. Kopřivka bývá příznakem alergické reakce, často na různá krmiva (např. na vojtěšku).

 

Obrazek


• obr. 5: Na první pohled podobné kožní plísni, ve skutečnosti je to jedna z forem kožního sarkoidu.

Oděrky na kůži, strupy, šupiny, puchýřky apod. mohou být následkem drobného poranění, ale i působením vnějších parazitů, kožní plísně (trichofytóza) či se jedná o novotvary (sarkoid, obr.5). Bude pravděpodobně potřeba zavolat veterináře, aby případně udělal kožní seškrab či biopsii a podle toho stanovil léčbu.
Jednotlivé otoky vznikají následkem zánětu kůže (otok zároveň hřeje a bolí) či poranění. Objevují-li se otoky na nohou nebo na spodní straně břicha či krku, poukazují často na poruchy srdce nebo ledvin, pokud oteče hlava a krk, jedná se o prudkou alergickou reakci, třeba na píchnutí včelou. Otoky se objevují i při poruchách metabolismu bílkovin a elektrolytů (například u mladých koní z pastvin náhlé zařazení jádra do krmné dávky, provázené nedostatečným pohybem koně). I zde bude třeba provést další důkladné odborné vyšetření.

 

Obrazek


• obr. 6: Melanomy u bělouše.

Kůže může být z různých důvodů zesílená, může se jednat o nějaký otok, ale také o poruchu tvorby keratinu, o mozoly (po otlacích), o chronické záněty kůže. Pokud je kůže zesílená a při dotyku jakoby „praská“, je v ní vzduch. To se objevuje při kožních a podkožních infekcích anaerobními bakteriemi (žijícími v prostředí bez kyslíku). Tyto infekce jsou závažné. Na kůži lze najít celou řadu různě závažných novotvarů (obr.6).
Svědění je následkem různých parazitárních onemocnění či zánětů kůže, ale mohou ho vyvolat i otravy nebo různé hormonální a nervové vlivy. Srst je na takových místech polámaná až vypadaná, kůže bývá zesílená, často na ní vidíme oděrky, které se mohou infikovat. Snad nejběžnějším případem je svědění jako průvodní jev kožních alergií.
Teplotu kůže zjišťujeme pohmatem. Normálně bývají nejchladnější uši, nos, kopyta a končetiny, ale po celkovém zahřátí, například prací, je celé tělo výrazně teplé. Pokud je některé místo i v klidu teplejší, může se jednat o akutní zánět (kůže, šlachy, kosti, svalu…) jakékoli příčiny. Pokud je kůže chladná, může se mimo jiné jednat i o poruchy prokrvení, chronické problémy, ale i o zbytnění kůže či její odumření.
Kůže koně je pevná, ale ne hrubá a tlustá, jako například u skotu. Není ani tak volná jako u psa či dokonce kočky. Kůže je elastická, tedy pružná, pokud není postižená nějakým zánětem či otokem, nemá na sobě mozoly nebo jiná zesílení, a obsahuje dostatek elastických vláken a vody. Proto je posuzování elasticity kůže jednou z metod, jak zjistit dehydrataci. K tomto vyšetření se vrátíme v kapitole o dehydrataci.

  • Vnímání chladu, tepla, dotyků, tlaku a bolesti.
  • Podílí se na regulaci množství vody v těle (tím, že je „nepromokavá“, brání vysoušení i přemočení organismu, na druhé straně zase vodu vydává vypařováním nebo pocením). Na „nepromokavosti“ se podílí mimo jiné i tvorbou mazu, který obsahuje tuk a ten nepropouští vodu.
  • Tvoří ochranu organismu proti mechanickým vlivům (může se posunovat, je elastická, pevná), proti záření (například vstřebává ultrafialové záření), proti chemickým vlivům (působícím z vnějšího prostředí ale i zevnitř organismu).
  • Obranná funkce kůže proti mikroorganismům z vnějšího prostředí (má schopnost se sama čistit i dezinfikovat – na svém povrchu vytváří speciální „dezinfekční“ látky, ale žijí tam i „hodné“ baktérie, které bojují proti nebezpečným mikroorganismům). Aby tato funkce probíhala správně, je potřeba udržovat prostředí v optimálních podmínkách. Ty jsou mimo jiné narušené i mýdly či šampony!
  • Udržování tepla (termoregulace) (ochlazení u koní probíhá zvýšenou propustností pro vodu a jejím odpařováním, pocením, o zahřívání se u koní mimo jiné stará „nadzvednutí“ srsti, velice drobný svalový třes podkožních svalů).
  • Vylučuje různé látky (např. oxid uhličitý, dusíkaté látky, tuky, vodu a soli).
  • Může dokonce vstřebávat některé látky rozpustné v tucích (vitamíny, hormony, ale i léky či dokonce toxické látky – anilin, kyanovodík).
  • Má vlastní metabolismus (rohovatění – tvorba mozolů, ale tvoří si i vlastní chemické látky).

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Slabost na nohy

(Nikola, 29. 7. 2011 20:45)

Dobrý večer chtěla bych se zeptat mam dvě kobyly jední je 23 druhí 20.....20letá kobylka ma sčista jasna problémy na zadní nohy...ještě ráno byla v pořátku...ale včera přijel jeden pán se svezt a kobylka se začala klanit a podlamovaly se jí zadní nohy...Mě napadlo jestli to neni vápníkem že má třeba malo vápníku v nohách ale je mladšííí...Děkuji za odpovět....